Mediální postřehy

Učebnice a portály mediální výchovy v ČR

Radim Wolák

Studie vznikla na UK FSV v rámci specifického záměru SVV č. 261 501 Historická a teoretická mediální studia.

Mediální výchova je jedním z průřezových témat, které bylo v souvislosti s reformou českého vzdělávacího systému zařazeno do učebních programů základních a středních škol. Jedná se o téma v našem prostředí nové a jeho didaktický a metodický půdorys se teprve ustavuje. Učitelé, kteří se chtějí ve své vzdělávací praxi mediální výchově věnovat, prozatím nemají možnost se v tomto oboru v rámci studia na pedagogických fakultách aprobačně vzdělat, v posledních několika letech – zejména v době, kdy se blížil okamžik povinného začlenění mediální výchovy do školních vzdělávacích plánů – ale mohli využít nabídky vzdělávacích programů (většinou krátkodobějšího rázu ve formě kurzů dalšího vzdělávaní pedagogických pracovníků) nabízejících alespoň částečné seznámení s mediální problematikou. Uchopení tématu jim usnadňují i metodické materiály, učebnice a další pomůcky, které u nás v souvislosti se zaváděním mediální výchovy vznikly.

Cílem tohoto textu je podat základní přehled využitelných materiálů, které jsou pedagogům k dispozici. Pozornost nebude věnována odborné či popularizační literatuře z oboru mediální studia (ač je její role pro potřeby pedagogů mediální výchovy nesporná) ani titulům zaměřeným na teorii mediální výchovy a mediální gramotnosti, ale materiálům, které jsou přímo určeny jako učební či metodická pomůcka pro učitele základních a středních škol. Ty by bylo možné rozdělit do čtyř skupin, na a) metodické příručky pro učitele, b) učebnice určené pro práci s žáky, c) webové portály a za d) multimediální pomůcky a další materiály. Objektem pozornosti se stanou zdroje, které byly a jsou široce přístupné a kterým se od učitelů dostalo kladného přijetí (stranou zájmu tedy zůstanou drobnější příspěvky k tématu, např. články v odborných časopisech, kratší studie apod.)¹.  

Ještě v dobách diskusí o možnosti ustavení mediální výchovy jako nového vzdělávacího  tématu vyšla kniha Úvod do studia médií  Graeme Burtona a Jana Jiráka (Burton – Jirák 2001), první česky psaná učebnice mediálních studií, která se opírala o výklad české mediální krajiny a o domácí tradici studia médií. Ač není primárně určena učitelům mediální výchovy, stala se využívanou pomůckou pro svou přehlednost a srozumitelnost a také díky námětům na praktická cvičení, která mohou rozvíjet mediální gramotnost a jsou vhodně začlenitelná do výuky.

Prvním titulem, který se objevil na našem knižním trhu a sliboval vhled do oblasti mediální výchovy, byla kniha Jiřího Rotha nazvaná Mediální výchova v Čechách (s podtitulem Tištěná média v konfrontaci s internetem, rozhlasem a televizí). Autor knihy, tehdy šéfredaktor lifestylového měsíčníku, v úvodu uvádí: „Ač publikace nese titul mediální výchova, nejde o žádnou učebnici. Výchova je tu míněna spíše jako předávání zkušeností s českou mediální scénou.“ (Roth 2005:5) Rothova Mediální výchova vskutku přináší zejména pohled do zákulisí tvorby tištěných médií, o čemž svědčí i názvy kapitol, např. Noviny jako nástroj zisku, Zdroje informací, Tvorba zprávy od získání podnětu, přes sběr informací až po její napsání, Co se dá schovat do článku, Když se dělá rozhovor, Co lze říci obrazem atd. Jak autor zdůrazňuje, jde o „subjektivní pohled člověka z branže“ (Roth 2005:5), který by měl čtenáři dopomoci k pochopení toho, jak tištěná média vznikají, kdo je vytváří a za jakým účelem, a také k uvědomění si faktu, že „se koupí nějakého titulu stává součástí obrovského byznysu, kde bývá klamán a ovlivňován, kde jedním z článků, které celé to soukolí financují, ale kde se také může něco dozvědět, pokud se naučí přijímat informace s nadhledem a pokud dokáže číst i mezi řádky“ (Roth 2005:5). Ačkoli se nejedná o učebnici, je text doplněn mnohými praktickými příklady, ukázkami a ilustračním obrazovým materiálem. Autor vždy na konci kapitoly shrnuje základní zjištění a nabízí možnosti k procvičení nových znalostí a náměty k dalšímu rozvíjení, proto – s vědomím subjektivnosti autorova pohledu – může kniha sloužit jako užitečný doplněk při hodinách mediální výchovy.   

První ucelený metodický materiál určený učitelům mediální výchovy vznikl v roce 2006 a jmenoval se Rozumět médiím – základy mediální výchovy pro učitele (Mičienka – Jirák 2006). Metodický materiál projektu Rozumět médiím, který za finanční podpory ESF realizovala nestátní nezisková organizace Partners Czech ve spolupráci s CEMES UK FSV a v jehož rámci bylo v ČR proškoleno na 300 pedagogů v základních přístupech k uchopení mediální problematiky ve vzdělávací praxi, se skládá z metodické příručky a multimediálního CD-ROMu. Metodická příručka je obsahově rozdělena do osmi tématických celků, které respektují vymezení mediální výchovy, jak je definována v kurikulárních dokumentech. Každý celek je uvozen úvodním textem, který učitelům slouží jako teoretické shrnutí nabízející základní zarámování dané problematiky a východisko k dalšímu studiu, těžiště jednotlivých kapitol představují metodické materiály, lekce pro výuku mediální výchovy v podobě návrhů scénářů vyučovacích hodin. Všechny náměty jsou doplněny pracovními listy. Multimediální CD-ROM pak osahuje elektronickou verzi příručky a zejména ukázky a materiály (jedná se především o mediální obsahy), které lze využít při práci s příručkou. Protože příručka i CD-ROM vyšly v době zahájení projektu (2006), v roce 2007 a 2008 byly ještě vydány aktualizované verze CD-ROMu, kde přibyly nové lekce, materiály, ale třeba i slovníček stovky základních pojmů z oblasti mediálních studií.

Projekt Rozumět médiím byl jako vzdělávací akce velmi úspěšný a metodická příručka je dodnes mezi učiteli hojně využívaným materiálem. Příručka je ale v současné době rozebrána, projekt byl ukončen (2008) a materiál bylo možné získat pouze na základě jeho absolvování. Zájemci o tuto metodiku si mohou zakoupit knihu Základy mediální výchovy (Mičienka – Jirák 2007), která vyšla v nakladatelství Portál a která na materiál Rozumět médiím navazuje (lekce projektu se staly východiskem pro texty této publikace, byly však svými autory doplněny a upraveny). Kniha je stále v distribuci, jistou nevýhodou je absence CD-ROMu, která znesnadňuje učiteli využití lekcí.

Být v obraze – mediální vzdělávání s využitím audiovizuálních prostředků je název metodického materiálu vydaného obecně prospěšnou společností Člověk v tísni v roce 2007 (Strachota – Valůch 2007). Jedná se o sadu audiovizuálních materiálů (převážně dokumentárních filmů) doprovozených metodickou příručkou pro učitele. Sada obsahuje patnáct lekcí, jejichž textová část je umístěna v příručce a audiovizuální část na DVD. Více než deset hodin audiovizuálních materiálů tvoří filmy (české i zahraniční), které se vztahují k problematice médií . S filmy lze pracovat jako s celky, příručka však nabízí dobře zpracované postupy pro práci s ukázkami z nich (v metodice nechybí pracovní listy, návrhy na reflexe a evaluaci). Ke každému filmu je přiřazeno několik aktivit, které pokrývají základní témata mediální výchovy. Sada být v obraze díky svému založení na vizuálních dílech představuje atraktivní – a přitom kvalitní – nástroj pro výuku mediální výchovy. Její nevýhodou je poměrně vysoká pořizovací cena.

Další didaktiko-metodickou podporu pro učitele mediální výchovy představuje publikace Média tvořivě, která vznikla jako součást stejnojmenného projektu občanského sdružení Aisis (Rutová 2008). Autory příručky jsou odborní lektoři, kteří vedli v letech 2007 a 2008 kurzy mediální výchovy pro učitele. V předmluvě se uvádí, že příručka „by měla sloužit především jako podpora pro začlenění průřezového tématu mediální výchova do mnoha stávajících předmětů a měla by rozptýlit častou představu pedagogů, že ,mediálka‘ patří hlavně do češtiny a ,počítačů‘ “. (Rutová 2008:6) Více než polovinu publikace opravdu tvoří náměty na začlenění prvků mediální tematiky do některých předmětů – a nezůstává se jen u předmětů český jazyk a občanská výchova, učitel zde najde i zajímavé náměty na propojení mediální výchovy s výchovou výtvarnou, se zeměpisem, chemií či fyzikou. Svými dalšími kapitolami, např. Interpretační možnosti fotografie, Video ve výuce, či celkem Školní časopis aneb Jak vést redakční tým školního časopisu publikace (oproti výše zmíněným metodikám) směřuje spíše k produkčnímu přístupu k realizaci mediální výchovy a dostává tak svému názvu: Média tvořivě. Příručku včetně doprovodného CD-ROMu s přílohami lze stále získat za cenu distribučního poplatku prostřednictvím sdružení Aisis.

Všechny výše zmíněné metodiky mají několik společných rysů. Jsou určeny pro učitele druhého stupně základních škol a středoškolské pedagogy. Vznikly v době, kdy byla ze strany škol největší poptávka po „návodech, jak na to“ – metodikách ve formě připravených scénářů výukových hodin, které může učitel okamžitě použít bez výraznější předchozí přípravy. Na tvorbě textů se podíleli odborníci z oblasti mediální teorie i praxe, aktivity byly prověřovány a oponovány zkušenými pedagogy a lektory. Všechny metodiky nabízí učitelům možnost rozhodnout se, zda předkládané náměty začlení do stávajících předmětů či jim budou věnovat samostatnou časovou dotaci.

Rozumět médiím nejvíce zaujme přiměřeným prolnutím teoretického zázemí s metodicky kvalitně propracovanými aktivitami. Být v obraze svým založením na práci s dokumentárními filmy. Média tvořivě pestrou nabídkou způsobů začlenění mediální výchovy do stávajících vzdělávacích oblastí.

Díky těmto třem základním metodickým materiálům mají učitelé, kteří se rozhodnou začít se věnovat mediální výchově (či jsou k tomu vedením školy donuceni) k dispozici přes sto scénářů výukových hodin pokrývajících tematické okruhy definované průřezovým tématem mediální výchova.

Na závěr je nutné zmínit, že se nejedná o materiály jediné, v posledních pěti letech vzniklo i několik drobnějších textů, které nabízejí náměty do výuky. Pozornost zaslouží publikace Mediální pedagogika – Média a komunikace v učitelské praxi (Pavličíková – Šebeš – Šimůnek 2009), která obsahuje „oborově i tematicky různorodé příspěvky, jejichž společným rysem je snaha překonávat prostor mezi odborným vědeckým diskurzem o médiích a pedagogickou praxí učitele“ (Pavličíková – Šebeš – Šimůnek 2009:7). Text zaujme zejména svým odklonem od „kuchařkového přístupu“ k mediální výchově. Každá z kapitol nejprve teoreticky ukotví sledovanou problematiku, a poté nabídne několik námětů na to, jak dané téma začlenit do pedagogické praxe. Novinkou je publikace Mediální gramotnost a mediální výchova (publikace s CD-ROM) Evy Niklesové a Daniela Bíny (Niklesová – Bína 2010). Jedná se o soubor studijních textů které jsou poskytovány zdarma jako studijní opora pro učitele základních a středních škol a zaměřuje se na vysvětlení základních pojmů z oblasti mediálních studií. V oblasti metodiky je na CD-ROMu nabídnuto několik projektů vážících se k tématu reklama.

Pro základní orientaci v oblasti výchovy k mediální gramotnosti může učitelům posloužit i publikace Pavla Vernera Mediální výchova (Verner 2007), která je též určena pro učitele základních a středních škol a přináší stručný přehled základních tematických okruhů mediální výchovy. Mediální výchovou a komunikačními strategiemi v praxi se zabývá kniha Tomáše Franka a Věry Jiráskové K mediální výchově (Frank – Jirásková 2008). Metodickou inspiraci lze hledat i v publikacích Výchova k mediální gramotnosti (Bína 2005) a Mediální gramotnost: nový rozměr vzdělávání (Jirák – Wolák 2007).

Učitelé, kteří se rozhodli realizovat mediální výchovu formou produkčních činností – například prací studentů v redakci školního časopisu – mohou sáhnout po několika publikacích nabízejících návody na to, jak redakci školního časopisu založit a organizovat,  například po publikaci Základy žurnalistiky pro redaktory studentských časopisů vydané Otevřenou společností ve spolupráci se Sdružením dětí a mládeže Horní Slavkov v roce 2004 (publikace je volně šířená po internetu).

Stranou zájmu učitelů by neměla zůstat ani Příručka příkladů dobré praxe vydaná v roce 2007 Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze jako realizátorem školské reformy, která předkládá zajímavé metody výuky i mimovýukové aktivity, které byly vznikly v rámci pilotáže nových vzdělávacích programů na šestnácti pilotních základních školách v ČR. Zaujmou zejména kapitoly popisující zkušenosti pedagogů s realizací školního televizního a rozhlasového vysílání.

V nabídce materiálů pro výuku mediální výchovy dlouho chyběla jedna důležitá složka: učebnice určená žákům a studentům. Tuto mezeru se nedávno pokusila zaplnit Mediální výchova Jana Pospíšila a Lucie Sáry Závodné (Pospíšil – Závodná 2010). Jedná se o první učební text, který vybočuje z řady metodik pro učitele a je primárně určen k tomu, aby s ním pracovali přímo studenti (je určen primárně pro středoškoláky). Výklad učebnice je ilustrován množstvím obrazových příloh, grafů, schémat a příkladů a rychle zaujme čtenářovu pozornost. Ač v obrazovém materiálu převažují snímky a grafiky ilustračního charakteru, doplňují je i reprodukce dobových materiálů, které usnadňují žákům a studentům utvořit si představu o historických proměnách některých mediálních produktů. Text učebnice je obohacen také o drobné náměty k zamyšlení (či domácí úkoly), které zajímavě zpestřují výklad a mohou inspirovat k hlubšímu zkoumání probíraných oblastí. (více viz Wolák 2010)

Obsahově učebnice v zásadě kopíruje základní tematické oblasti průřezového tématu mediální výchova, jak je vymezeno v kurikulárních dokumentech. Jako ve většině učebnicových textů pro školy jsou i zde témata spíše nastíněna v základních konturách a některé jejich aspekty jsou opomenuty, což je pochopitelné vzhledem k rozsahu i účelu publikace. V textu však dochází k významnému rozporu mezi touto simplifikací na jedné straně a možná až přílišnou odborností na straně druhé, která je přítomna v některých pasážích. Rozpor „přiměřenosti úrovně obsahu“ se nejpatrněji projevuje ve cvičebnici, která je doplňkem k učebnímu textu. Mediální výchova – cvičebnice (dva sešity – zadání a řešení) byla vydána v podobě dvou samostatných publikací a nabízí učitelům nástroje pro procvičení (cvičení, kvízy, doplňovačky) a zhodnocení (testy) vědomostí, které žáci či studenti nabyli při práci s učebnicí. Učitelům mediální výchovy dosud chyběl nástroj, který by měl sloužit k evaluaci míry poznání a dovedností mládeže v oblasti mediální problematiky, většina snah o jeho vytvoření narážela na obtížnou možnost přesné definice sumy znalostí, které by měl mít „mediálně gramotný“ žák základní školy či středoškolský student (Výzkumný ústav pedagogický teprve letos zveřejnil Doporučené očekávané výstupy pro výuku průřezových témat, které vymezují, co by měl znát žák či student, který projde mediální výchovou). Snaha autorů vytvořit systém hodnocení je potěšitelná, nicméně i zde se nabízí otázka, zda to, co se zde procvičuje, jsou nutné znalosti, které by měl získat středoškolák v rámci výuky mediální výchovy (text se příliš často zaměřuje na znalost odborné terminologie, modelů komunikace, jmen mediálních teoretiků atd.). Na učebnici, která by směřovala k cílům definovaným Doporučenými očekávanými výstupy, zatím bude nutno počkat.

V období zavádění mediální výchovy se v prostředí internetu objevilo několik webových portálů, které se snažily podpořit zavádění prvků mediální výchovy do výukové praxe a byly primárně určeny pro učitele. Některé z nich byly vázány na již zmíněné vzdělávací projekty (například www.rozumetmediim.cz či www.mediatvorive.cz ) a svou činnost ukončily se zakončením daných projektů (bohužel, protože oba nabízely množství materiálů pro učitele, na stránkách projektu Média tvořivě bylo nabídnuto ke stažení i několik překladů britských učebnic mediální výchovy). Zásadní postavení má v současné době Metodický portál Výzkumného ústavu pedagogického www.rvp.cz, který nabízí mnoho textů a metodik pro učitele mediální výchovy (vytvořených teoretiky mediálních studií i samotnými učiteli). Portál FSV UK Mediální gramotnost a mediální výchova www.medialnigramotnost.cz se snaží být výchozím bodem a rozcestníkem pro všechny zájemce o problematiku mediální výchovy, učitelé ocení zejména stále se rozšiřující nabídku volně přístupných metodických námětů do výuky, které jsou výsledkem práce studentů oboru Mediální studia FSV UK. Na podobném principu funguje portál Pedagogické fakulty Ostravské univerzity http://mediator.osu.cz/.

Portál Čtenářská gramotnost a projektové vyučování www.ctenarska-gramotnost.cz – je pro učitele mediální výchovy zajímavý sekcí Čtenářská gramotnost a mediální výchova, v níž nabízí podrubriky Inspirace ze zahraničí (zde lze nalézt například překlady kurikulárních dokumentů z kanadské provincie Ontario), Školní časopisy, Soutěž školních časopisů, Tipy do výuky a Zdroje k tématu. Z metodického hlediska mohou být pro učitele také podnětné stránky www.skolamedii.cz, projekt Škola médií v etických souvislostech provozuje Vyšší odborná škola publicistiky v Praze pod záštitou Arcibiskupství pražského a České biskupské konference, či portál projektu Media set www.mediasetbox.cz. Jako inspirace pro výuku mediální výchovy může dále sloužit množství webových portálů českých základních a středních škol, na nichž učitelé nabízejí své zkušenosti a výsledky práce v hodinách mediální výchovy, a také portály vzdělávacích center (například www.centrum-detske-komunikace.cz/) či organizací provozujících dětská média (např. www.radiodomino.cz či www.detskatelevize.cz)  

Pozornost zaslouží stránky Centra pro mediální vzdělávání www.medialni-vzdelavani.cz a Asociace pro mediální pedagogiku www.medialnipedagogika.cz.

Při přípravách na výuku mediální výchovy učitelé často využívají i portálů, které nejsou určeny přímo pro jejich potřebu, nabízejí však zajímavé a v praxi využitelné materiály (jedná se o mediální blogy, internetové stránky mediálních institucí (zejména ČT a ČRo), regulačních a samoregulačních orgánů, výzkumných center, portály zaměřené na bezpečné užívání internetu atd. – jejich přehled by vydal na samostatnou studii).

V závěru textu je třeba zmínit multimediální pomůcky a další zdroje k tématu. Krom těch, které vznikly v rámci výše popsaných projektů, je nutné zmínit dvě pomůcky, jež nebyly vázány na vzdělávací akce primárně zaměřené na pedagogy, přesto jsou pro učitele prakticky využitelné. První je multimediální CD-ROM Mediální studia na přelomu tisíciletí vytvořený v roce 2000 Centrem pro mediální studia CEMES UK FSV a Národním muzeem v Praze, který krom odborných statí z oblasti mediálních studií nabízí množství obrazového materiálu, který je vhodným doplňkem hodin mediální výchovy. Druhou zásadní pomůcku tohoto typu představuje DVD Česká média v proměnách 20. století, materiál, který obsahuje všechny multimediální materiály představené na úspěšné výstavě Zlaté časy médií pořádané v roce 2005 Národním muzeem v Praze (DVD v roce 2008 vydala FSV UK a Národní muzeum v Praze).

Jako doplňující zdroj ve výuce mohou sloužit i vzdělávací televizní pořady, v současné době se problematice médií věnuje magazín ČT 24 Věřte, nevěřte, od října 2011 zařadila ČT do vysílání nový vzdělávací cyklus o médiích Být v obraze, který je určený přímo pro použití ve výuce.

Tento text se pokusil podat základní přehled českých učebnic, metodických materiálů, portálů a dalších zdrojů, po nichž mohou sáhnout učitelé, kteří chtějí do své vzdělávací praxe začlenit prvky mediální výchovy. Ač se jedná o přehled kusý (některé pomůcky se do výběru nevešly, mnozí učitelé navíc využívají i zdroje zahraniční, zvlášť využívané jsou materiály ze Slovenska – jejich přehled bude obsahem některého z dalších příspěvků na toto téma), jasně z něj vyplývá, v současné době, několik let po zavedení nového průřezového tématu do vzdělávací soustavy, mají učitelé dostatek různorodých materiálů, z nichž mohou při výuce čerpat a o něž se mohou opřít.

O mediální výchově v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Máme hosty (záznam z 30. září 2011)

Členky realizačního týmu projektu Mediální výchova na gymnáziích byly pozvány do pořadu Máme hosty, který byl vysílán živě v dopoledních hodinách 30. září 2011 na vlnách Českého rozhlasu Pardubice.

O mediální výchově hovořila Miluše Horská, senátorka působící v mediální komisi Senátu ČR, Dana Krouželová, autorka projektu Mediální výchova na gymnáziích a Hana Vaisová, jeho manažerka. Záznam pořadu si můžete poslechnout zde: http://www.rozhlas.cz/pardubice/mamehosty/_zprava/medialni-vychova-na-gymnaziich--955460

Výzva studentům od Miluše Horské, senátorky a předsedkyně Koalice nevládek Pardubicka, o. s. (zaznělo na Závěrečné konferenci mediální výchovy)

My jsme generace, která si toho hodně pamatuje a se současnými novinkami se potýká. Na vás bude ono břímě, abyste se sami orientovali ve světě, který nás zahlcuje informacemi. Vy jste nositeli onoho „světla“ u vás doma, měli byste vědět, na které zprávy se dívat, který časopis koupit a také „jak zachránit svoji babičku, aby se nezhroutila z toho, když si večer pustí zprávy v televizi.“ Vy ji naopak poradíte, které si má pustit a jak jim má rozumět. Máte to štěstí, že jste se narodili už do demokratického světa, a já Vám přeji, abyste si ho ve zdraví užili.

O médiích a mediální výchově – Ivan Hudeček, Krajský úřad Pardubického kraje, Obor školství, kultury a památkové péče (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

Je velmi důležité umět přijímat slovo a umět slovo vnímat, je také důležité chápat důsledky svých slov. Slovem můžeme prospět, ale i uškodit. Přeji si, abychom vychovávali nejen kriticky smýšlející lidi, ale i odpovědné žurnalisty, a k tomu tento projekt jistě přispěje.

Zpočátku jsem se zamýšlel nad tím, že slovo má svou váhu. Ale nejen slovo. Žijeme v audiovizuální době, ve světě vizuální informace. Podle průzkumů 75 % informací přijímají lidé vizuálně. Proto mám ještě další přání: naučme se dobře rozumět obrazům.

Média nás formují, ale mohou nás i deformovat, záleží na nás, jak vysílané informace přijmeme.

O vlivu médií – Václav Moravec (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

Nepodceňuji diváka, a jestliže někdo říká, že média vytvářejí realitu, tak já říkám: Účinky médií na publikum jsou omezené. Vůbec nepodceňuji diváka, který si už umí udělat svůj názor. Metafory z počátku minulého století říkaly, že média mají sto procent účinků na příjemce. Tento mýtus je překonán. A náš slogan Témata, o kterých se bude zítra mluvit? Musíme mít na zřeteli, že média používají komunikaci v symbolické rovině.

O výuce mediální výchovy a její podpoře – Ivan Hudeček, Krajský úřad Pardubického kraje, Obor školství, kultury a památkové péče (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

Mám za to, že chybí širší společenské povědomí o důležitosti mediální výchovy. Přeji si, aby více dotačních programů pomáhalo rozvíjet mediální výchovu. Domnívám se, že i když projekt končí, tak se mediální výchova neztratí. Věřím, že na gymnáziích v Pardubickém kraji bude dál žít a rozvíjet se správným směrem.

A klademe-li si otázku: Jak dál v mediální výchově? Jde v ní o to, zda z člověka vychováme mediálního konzumenta, který vše hltá a věří, neověřuje si zdroje, anebo zda vychováváme mediálně gramotného člověka, který si vybírá, co ho rozvíjí, co ho posouvá dál a dává mu rozvojové impulsy.

Závazek senátorky Miluše Horské podpořit výuku mediální výchovy (zaznělo na Závěrečné konferenci mediální výchovy)

Mediální výchova je velkým krokem do našeho odborného i lidského vzdělávání. Jsem členkou mediální komise při Senátu PČR a tady před Vámi si beru na sebe závazek, že se pokusím rozšířit projekt, aby měl pokračování. Budou-li nějaké výzvy k podání projektu, pak by si náš počin zasloužil, aby měl podporu ministerstva školství a dalších potřebných institucí.

Co nám chybí ke kvalitě mediální výchovy? – Veronika Jílková, studentka Svitavského gymnázia (zaznělo na Závěrečné konferenci mediální výchovy)

Osobně jsem ocenila práci s médii jako takovými, aby se studenti naučili rozeznat jaký časopis je vhodný pro ně, médium, jestli je to odborný tisk, nebo jenom bulvár, kterému se nedá věřit, s návodem, aby si každý dokázal najít tisk, který ho může zajímat. Já jsem se seznámila s Reflexem, Respektem, oblíbenými týdeníky…. Učím se porozumět jednotlivým článkům.

Uvítala bych, kdyby se o MV zajímalo více škol a i v našich gymnáziích byl pro ni větší prostor. Máme například 6 hodin Českého jazyka, navrhla bych, aby aspoň jedna hodina týdně mohla být věnována Mediální výchově, rozboru článku, besedě s někým zajímavým.

…. Snažím se číst noviny, mám občas potíže se v nich zorientovat a pochopit jednotlivá sdělení. Stejně, jako se rozebírá text spisovatele či báseň autora, přivítala bych podobnou analýzu zpravodajských článků.

O připravenosti učitelů k výuce MV – Milan Báča, ředitel Gymnázia Svitavy (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

Řečeno velmi citlivě, příprava učitelů na výuku mediální výchovy velmi pokulhává. Osobně jsem vděčný za tento projekt, jehož jsme se aktivně zúčastnili. Bohužel se jedná pouze o projekt v Pardubickém kraji a týká se několika škol. Hlad po informacích v oblasti mediální výchovy je na celonárodní úrovni. Souvisí to s tím, že se tato výchova dostala do rámcových vzdělávacích programů. Oněch „výchov“ přibývá a každá je důležitá: dramatická, environmentální, sexuální výchova, finanční gramotnost. Ale učitelstvo v našich školách na to není připraveno, vyjma nějakých osobních zkušeností. K mediální výchově se obzvlášť přikláním. Všichni jsme konzumenti médií, a ve výuce této gramotnosti je velký rest, studenti v přijímání sdělení z médií mají velký zmatek, obtížně se orientují. Proto děkuji za tento projekt, který je sice kapkou v moři, ale důležitou kapkou v moři.

Reakce na Milana Báču – Miluše Horská

To je námět na celoživotní vzdělávání ředitelů a pedagogů, vzdělávací možnosti jsou zatím jen na univerzitách, jedná se o velmi nový obor. Je nutná podpora materiálů, možnosti nabídky, aby se rozšiřovala.

Reakce na Miluši Horskou – Ivan Hudeček

Přimlouval bych se za rozšíření cílové skupiny o rodiče, kteří přijímají nekriticky reklamu a propagandu. Bylo by dobré obrátit se do rodin. Vlivům médií je dítě vystavováno v rodině už od prvopočátku, kdy začíná vnímat. Jakékoliv tyto aktivity v tomto smyslu budeme podporovat.

Mediální výchova maturitním předmětem – Zuzana Šepsová Soukromé gymnázium Letohrad (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

My již mediální výchovu pár let ve škole učíme, doslova ji „látám na koleně“. Už se podařilo pár věcí prosadit, například, že je u nás mediální výchova maturitním předmětem. Nyní ze 13 studentů, kteří si mediální výchovu vybrali, je 6 nebo 7, kteří z ní chtějí maturovat. Mnozí si díky tomu vybírají další obory na VŠ, nejen právnické a lékařské, ale dívají se po mediálních studiích a chtějí se jim věnovat dál.

O Otázkách Václava Moravce – Václav Moravec (zaznělo na Závěrečné konferenci MV)

Ve svém pořadu se snažím, aby spojoval prvky interview, duelu, diskuze, čili žánrů, které sladěné do jednoho pořadu odliší Otázky Václava Morvace od Sedmičky či Nedělní Partie na Primě. Dřívější pořady se příliš nelišily. Vždy byli aktéry pořadu zástupci koalice a opozice a moderátor byl rozhodčím. Naše Otázky kombinují všechny zmíněné prvky. Tato výjimečnost umožnila Otázkám zachovat si diváckou přízeň, která se nemění. První roky tato přízeň rostla, teď se ustálila na 30 % podílu na trhu. Jedná se o nejsledovanější zpravodajský pořad, sleduje jej 200 tisíc diváků.

Média veřejné služby jsou důležitá pro zdravý vývoj současné veřejné sféry.

Užitná versus obranná funkce MV

Radek Mezuláník, člen Rady ČT a vysokoškolský pedagog na UJAK Praha (zaznělo na 2. Krajském setkání pedagogů MV)

„Díky evropským směrnicím má mediální gramotnost v České republice svého garanta – je jím Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Každoroční průzkumy mediální gramotnosti žáků na školách budou realizovány podle jednotné evropské metodiky. Bude srovnání, jak si v této oblasti vedeme.“

„Snad v každém povolání dnes potřebujeme umět používat média – číst odborné časopisy, pracovat s mobilem, internetem. Před obranným přístupem k médiím stojí užitný přístup k nim. Naučme žáky média používat, potom je analyzovat a hodnotit. Budou-li umět média používat, budou se jim také umět bránit – to vše souvisí s úrovní mediální gramotnosti.“

Milan Báča, ředitel Gymnázia Svitavy (zaznělo na 2. Krajském setkání pedagogů MV)

„K užitnému přístupu k médiím si cestu najdeme – učíme to v celé řadě vyučovaných předmětů. Žáci se běžně učí získávat informace z médií a nakládat s nimi. V mediální výchově spatřujeme spíše důraz na obranný princip – například naučit se bránit komerčním sdělením s manipulativním obsahem.“

Existují politické tlaky v médiích? - Pavlína Kvapilová, zástupkyně šéfredaktora ČT 24 pro nová média a speciální projekty (zaznělo na 2. Krajském setkání pedagogů MV)

„Média jsou platformou, kde se střetávají různé tlaky a vznikají různé obrazy reality. Bylo by naivní tvrdit, že politické tlaky v médiích neexistují. Politici potřebují určitý mediální obraz, média tento obraz spoluvytvářejí. Z logiky věci vyplývá, že spolu obě strany mluví. Jde o to, jak spolu mluví – o formu, kulturu apod. Pro média jsou silnější tlaky ekonomické, jsou součástí jejich existence.“

Vizuální identita ČR - Alan Záruba, grafický designér a vysokoškolský pedagog na VŠUP Praha (zaznělo na 2. Krajském setkání pedagogů MV)

„Pro Američany je nejznámější českou značkou Václav Havel. Další silnou vizuální identitou českého státu je hokej, česká společnost se velmi silně identifikuje s hokejovými ikonami – je to český fenomén.“